Proč rekonstruovat?
Stavení v Hradčovicích je již od roku 1958 zapsáno na seznamu kulturních památek a patří mezi pár zachovalých slováckých chalup, jichž bohužel v okolí postupně ubývá. To je možná také jedním z důvodů, proč byl až doposud netknut novodobými vymoženostmi jako je elektřina, kanalizace či ústřední topení. Dokonce se mu vyhla i výměna krásných vyřezávaných oken za tak populární trojdílná okna v dobách totality. Teď si říkáme, naštěstí… Ale nikdo si nepřeje, pokud se samozřejmě nejedná o domek ve skanzenu či o muzeum lidových tradic, aby tyto domky zůstaly bez života. Taková stavba degraduje pouze tím, že se dostatečně nevyužívá.
Jak tedy k rekonstrukci přistoupit? Každá rekonstrukce je specifická a rekonstrukce kulturní památky obzvlášť. Je pro ni nutná spolupráce jak s úřady, tak i s odborníky z řad architektů a památkářů. Taktéž stavební firma by měla mít zkušenosti s památkově chráněnými objekty a samozřejmě být schopná operativně reagovat na změny na stavbě, které nejsou u rekonstrukcí výjimkou. Jistou výhodou však může být, že stát podporuje rekonstrukce památkových objektů dotačními tituly. Jinak by se našlo opravdu málo odvážlivců, kteří by se do takového projektu pustili na vlastní pěst, pouze se svými prostředky a udrželi potřebnou kvalitu. Existují ale samozřejmě výjimky, které potvrzují pravidlo. Je to ale běh na dlouhou trať.
Tak proč tedy investovat čas a energii do projektu s nejistým výsledkem? Jisté je pouze to, že spojení starého a nového je velmi napínavé a neopakovatelné. Pokud se takový projekt zdárně dokončí, genius loci určitě převáží negativa. Stinná stránka rekonstrukcí je tedy správné nastavení rovnováhy mezi konzervací původního a vloženými novými prvky. Věčná otázka, jak moc citlivě k objektu přistupovat. Co všechno zachovat a jaké nové prvky si mohu dovolit? Na tohle není jednoznačná odpověď a velmi záleží na odvaze zúčastněných, ale také na citlivém přístupu. Proto se rekonstrukce považují za náročnou disciplínu.
Udržitelnost je v poslední době velmi diskutovaným tématem. Je vůbec v dnešní době norem a regulací považovat památkový objekt za udržitelný? Určitě ano a je to dáno pouze tím, že už slouží svému účelu desítky, ne-li stovky let. Ale nejspíše žádný nevyhoví požadavkům na nulovou uhlíkovou stopu. Naším úkolem ale je, aby sloužil i nadále, a tak hledáme moderní způsoby, jak objekt přizpůsobit současným nárokům a zároveň tyto vymoženosti citlivě zakomponovat. Dobrým příkladem je podlahové topení, které dodá žádaný komfort, ale přitom je takřka neviditelné, a tudíž konkrétně pro památky ideální řešení. Není potřeba technologie v památkovém objektu zcela zamítat, o to víc je ale důležité jak je umístit. Klíčem úspěchu je neviditelnost takových prvků.